web Litovel HS 2019

Ve čtvrtek 12. září byly na programu Mistrovství světa v požárním sportu stovky. A českým barvám se dařilo! První mediale cinka mladší dorostence, tereze Chovancové, která se stala mistryní světa! Další cenný kov, bronz,  vybojoval mezi středními dorostenci Petr Bělíček. Bronzovou medaili si ze Saratova odveze také Dana BUtulová z kategorie žen. Vrchol dne přišel v kategorii mužů, kdy Dan KLvaňa posunul hdonotu světového rekordu na 14,70 a ve finále se pak v úžasném souboji stal vicemistrem světa. A jak ten úžasný den prožíval? 

V jakém rozpoložení jsi odjížděl do Saratova?

To rozpoložení bylo super. Povedlo se mi mistrovství republiky s týmem. Moc jsem se na mistrovství světa těšil.

Jak se ti vedlo na věžích?

Věže jsem hodně pokazil. Čekal se ode mě čas a já ho nedal, takže jsem týmu vůbec nepomohl. Ale od toho je to tým. Je nás osm a kluci to zvládli i za mě a já jim za to moc děkuji.

Na stovky jsi nastupoval jako jeden z favoritů. Jak se s tím vyrovnáváš?

Ten tlak tam je. Rusi i Bělorusi o mně ví. Ale já rád závodím pod tlakem. Včera na věži se to nepovedlo, ale já si řekl, že dnes udělám první čas pro tým. Věděl jsem,  že když ten první dám, že to bude stát za to. Byl to čas pod 15 sekund a za to jsem byl hrozně rád. A tem druhý pokus, kdy jsem dal 14,70 s, byl neskutečný. Pocit, že jsem týmu odevzdal maximum a to semifinále, finále, to už byla třešnička na dortu.

Vzpomeneš si, kdy jsi poprvé zaregistroval Vladimira Sidorenka?

Bylo to v roce 2013, kdy zaběhl světový rekord v Jižní Koreji. Díval jsem se na video a říkal si, že to je neuvěřitelná stovka, že takovou už nikdo nikdy nemůže zaběhnout. A pak jsem trénoval a trénoval a dnes se mi ten čas povedlo posunout. (Český rekord  má Dan ještě rychlejší - 14,64 s. pozn. red.) Ale dokázal jsem, že když člověk něco chce a jde si za tím, tak to jde. Jsem za to nesmírně rád! Jsem rád, že jsem tam, kde jsem. Samozřejmě bych tu nebyl bez trenérů, bez kluků z týmu, je to zásluha všech, ne jen moje. Takže díky všem.

Dokážeš popsat ten pokus, který znamenal světový rekord?

Říkal jsem si, že půjdu to svoje, co běhám u nás  v České republice. Dal jsem rozdělovač, proudnici a byl jsem v cíli. Najednou jsem viděl ten čas a kluky, jak se radují se mnou. To je zkrátka zážitek na celý život. Stovky jsou moje silná stránka, to asi každý ví, ale já mám vlastně radši ty týmové disciplíny. Na ty se moc těším a doufám, že s týmem ukážeme ten nejlepší výkon.

Jak těžké je se po takové euforii zkoncentrovat na semifinále a finále?

Hned jak jsem to zaběhl, jsem se na to snažil nemyslet. Věděl jsem, že je to super, ale člověk to musí zase hned vypnout, hned se koncentrovat na ten další závod. Pro mě tím semifinále začíná nový závod. Semifinále jsem šel to své,  abych se dostal do finále. To pak byl skvělý souboj s Vladimirem Sidorenkem. Je to prostě pan závodník. Já ho fakt uznávám, máme mezi sebou dobré vztahy. Dnes byl lepší, klobouk dolů.

Irena Špačková