Tomáš Lefner byl na nedávném Mistrovství světa v požárním sportu v ruském Saratovu ve dvojroli vedoucího družstva mužů a hlavního rozhodčího soutěže dorostu.

JB: Jak jste viděl Mistrovství světa v roli hlavního rozhodčího? Co má vlastně všechno takový hlavní rozhodčí na starosti?

TL: Hlavní rozhodčí zodpovídá v podmínkách požárního sportu na mistrovství světa téměř za vše. Sekretariát mu sice zkontroluje úplnost a správnost přihlášek, nicméně rozhodnutí o připuštění závodníků k soutěži činí hlavní rozhodčí. Typickým řešeným příkladem je rozhodnutí v kategorii dorostu o připuštění mladšího závodníka ke startu o věkovou kategorii výš. Hlavní rozhodčí rovněž před samotným zahájením mistrovství seznamuje vedoucí družstev s nasazením rozhodčích na jednotlivé posty, řeší harmonogram tréninků a soutěže. Reaguje na dotazy vedoucích družstev k pravidlům a podává jejich výklad. Ve spolupráci s antidopingovou komisí rozhoduje o určení závodníků, kteří se podřídí odběrům. Při samotné soutěži hlavní rozhodčí rozhoduje o hladkém průběhu disciplín, komunikuje s nasazenými rozhodčími, rozhoduje o řešení podaných protestů a má za úkol odsouhlasit konečné výsledky. V samotném závěru mistrovství se stalo zvykem, že se podílí na oceňování úspěšných sportovců.

JB: Byl jste i vedoucím reprezentačního družstva mužů. Jak z této pozice hodnotíte světový šampionát?

TL: Jako vedoucí družstva mužů už působím několik let. Když budu hodnotit umístění na uplynulém mistrovství světa, tak musím konstatovat, že 3. místo v soutěži družstev asi odpovídalo našim aktuálním možnostem. Byli jsme sice v loňském roce na Slovensku mistři světa, ale tam se k nám přiklonilo štěstí. To nám letos zejména ve štafetě a na věži trochu chybělo.
Co se týče individuálních výkonů, tak musím především vyzdvihnout vicemistra světa a čerstvého světového rekordmana v běhu na 100m s překážkami Dana Klvaňu. Zaběhnout na mistrovství světa 4x po sobě čas pod 15 sekund, snad umí jako jediný na světě. Dana znám už od dorostu a to, jak na sobě soustavně pracuje a kolik sportu obětuje, by mělo být příkladem nastupující generaci.

JB: Rusko patří mezi velmoci v hasičském sportu. Bylo to poznat i na organizaci a průběhu mistrovství?

TL: Rusové se snažili připravit MS tak, aby bylo nejlepší v historii. Slavnostní zahájení se mohlo směle srovnávat se zahájením olympijských her. Když jsem byl v loňském roce na konferenci v Saratově a mohl si prohlédnout stadion, byl jsem zpočátku pesimista, že na tomto stadionu se dá mistrovství světa realizovat. Za rok však dokázali stadion opravit, udělat nový povrch drah a celkově jej zmodernizovat.

Bohužel před samotným závodem pustili na běžecký ovál několikatunový jeřáb, který chystal slavnostní zahájení a v dráze se vytvořila asi tři metry dlouhá a několik centimetrů hluboká prohlubeň, na které pak probíhaly závody. Dalším příkladem toho, že se ne vše vždy povedlo, byla například časomíra. Občas nefungovala, starty zejména v běhu na 100m s překážkami se musely posunout. Rovněž kvalita vybavení nářadí a úroveň rozhodování místních rozhodčích nebyla vždy na 100% úrovni. Je těžko pochopitelné, proč se za slavnostní zahájení utratilo 15 milionů rublů (aspoň takto to deklarovali místní) a naopak například pořadatelem dodané hasičské přístroje byly vyrobené z tak nekvalitních komponentů, že každý druhý nefungoval, jak by měl.

JB: Jaký nejzajímavější zážitek jste si přivezl? A je něco, čím bychom se u nás mohli inspirovat?

 TL: Jako hlavní rozhodčí jsem neměl moc času na zážitky. Ale mezi ty nezapomenutelné určitě patřily semifinálové a finálové běhy v jednotlivých disciplínách, kde jsme jako Češi měli své zástupce. Ten adrenalin Vás prostě dokáže zcela pohltit.

Druhá otázka týkající se inspirace je dost těžce zodpověditelná. V České republice jsme pořádali již 2x mistrovství světa, 2x mistrovství Evropy a 1x hasičskou olympiádu CTIF a myslím si, že většinu mistrovství umíme zvládnout stejně a mnohdy i lépe, než tomu bylo teď v Saratově. Zejména organizačně jsou Češi na mnohem vyšší úrovni. Co však Rusku můžeme závidět je státní podpora. Rusové se mají po dobu celého roku kde připravovat, mají postavené kryté haly, požární sport se snaží i mediálně prodat. Vnímají ho jako velice prestižní sport, kde chtějí být všichni vidět, ministerstvo, banky, nadnárodní korporace či drobní sponzoři. V tom je ta inspirace. Musíme neustále pracovat na tom, aby byl požární sport vnímám takto i u nás. Jsme sportem s masovou základnou, fungujeme na celém území republiky, mnohdy i v té nejmenší vesnici. Požární sport je prostě fenoménem a tomu by měla odpovídat i podpora státu a široké veřejnosti.

Ptal se

Jiří Baumruk

sportovní komentátor